Chce se mi zvracet z požitkářství

Chce se mi zvracet z teploušů, jak jsou teplí

Zvracet ze závisti mezi lidmi

Chci se procházet v řece lží
Bez brýlí jsem taky slepá
Moc nedokonalí, moc sebelásky
Moc nesebevědomý, moc
Chce se mi zvracet z krásy žen
Moc teplé, moc lidského masa mezi zuby
Všichni nenávidime a jsme na to hrdí
Všichni víme vše
A měníme svět

Jenže žádný nestrávený jídlo nejde ven
Jenže já jsem dítě se sebevražednýma sklonama
Teď určitě nějaký psycholog
Čte moji práci a
Rozvrtává moji jednuduchou povahu
Jsem pitomec a blázen
Nenávidím sebe jako všechny holky
Nejsem rasista, jen nemám ráda jiný
Nejsem obyčejná, každý je přeci výjimečný
Nepřemýšlej, budeš žít dýl
Nepřemýšlej, nechápeš rozsah tohoto textu
Vlastně
Kritizuju všechny, jak tvrdí
Všechno je hnusný
Přeci
Láska i sex
Je přirozená a je to zdravý
Přeci
Budíky a média
Nikdo nečte
Nejsem nadčasový
Mizerný umělec

Někdy se na sebe podívám se zatajeným dechem. Jsem znechucena ze své tváře. Prohlížím si bez elegance stvořené a o plné tvary obrané tělo. Maso s krémovou maskou. Prohlížím si chlupy všude po pláních, vidím dvě mdlé panenky, tváře hlupáka, zažloutlé zuby a kopyta místo prstů na nohou. Stehna zakrývají tu část těla, za kterou se stydím. Ale co prsa? Za co je schovám? Spodní prádlo? Vlasy? Radši mi je vyrvěte, stejně jsou malinkaté, kluci se mi smějou, rozprodejte mé součástky těm, kteří mají hlad. Ale tvář roztlučte kamenem. Nesmí nikdo poznat, že se v ní skrývá lidskost, hlavně ne majitelka.

(Vem si moje jizvy za cigaretu.

 Díky...)