Někdy se na sebe podívám se zatajeným dechem. Jsem znechucena ze své tváře. Prohlížím si bez elegance stvořené a o plné tvary obrané tělo. Maso s krémovou maskou. Prohlížím si chlupy všude po pláních, vidím dvě mdlé panenky, tváře hlupáka, zažloutlé zuby a kopyta místo prstů na nohou. Stehna zakrývají tu část těla, za kterou se stydím. Ale co prsa? Za co je schovám? Spodní prádlo? Vlasy? Radši mi je vyrvěte, stejně jsou malinkaté, kluci se mi smějou, rozprodejte mé součástky těm, kteří mají hlad. Ale tvář roztlučte kamenem. Nesmí nikdo poznat, že se v ní skrývá lidskost, hlavně ne majitelka.

(Vem si moje jizvy za cigaretu.

 Díky...)